Všem, kteří to se mnou ještě nevzdali
Kdybych teď byla doma, seděla bych za stolem, schovaná za staženými žaluziemi, pila zelený čaj z bílého keramického hrnku, který jsem dostala loni k Vánocům, a bylo by mi podzimně.
Jenže já doma nejsem. Ale sedím za stolem, schovaná za roletou, která spíš než před zvědavými kolemjdoucími alespoň trošku chrání před zimou venku, piju zelený čaj z krýglu s logem 100 M, který nejspíš někdo loni či letos ukradl, a je mi vlastně přesně tak, jak by mi bylo doma. Jen možná o něco větší zima.
Kdyby mi byla zima doma, šla bych si sednout na lavici u krbu, nahřívala bych si záda a nejspíš se nezúčastněně dívala na televizi.
Tady si můžu tak maximálně oblíct ještě jednu mikinu, zabalit se do deky a zapálit si pár spolubydlícímu ukradených čajových svíček a nahřívat si nad nimi promrzlé ruce.
Ale jinak je tu úžasně. Sevilla je jedno z nejhezčích měst, která jsem kdy viděla. Zvlášť teď na podzim, když z ulic zmizely stovky a tisíce turistů i nesnesitelné horko. Ráno, když vycházím do školy, na ulici to voní jako u nás na jaře, stmívá se tu asi o tři hodiny později, než se stmívá u nás, a je tu asi o dvacet stupňů tepleji. A žádná inverze. V pátek sice pršelo, ale odpoledne už zase svítilo sluníčko.
Velká je tak akorát. Podle wikipedie má přes sedm set tisíc obyvatel a díky tomu je čtvrtým největším městem ve Španělsku, ale všechno je tu víceméně na dosah. Ale možná je to i tím, že bydlím kousíček od centra.
Nejhezčí vlastností města je podle mě to, že nejvyšší stavbou je zvonice místní katedrály a symbol města, asi stometrová věž Giralda. I když se to brzo asi změní kvůli mrakodrapu, který se tu staví a roste jako z vody. (K břehu řeky to totiž nemá moc daleko.)
Zmíněná řeka je dalším důvodem, proč jsem ráda, že jsem si jako místo svého Erasmus pobytu vybrala právě Sevillu. Díky Guadalquiviru je totiž Sevilla na jihošpanělské město poměrně zelená a ani v létě nepůsobí tak mrtvě jako ostatní města.
Památek je tu požehnaně, ale popisovat vám je nebudu, informace i obrázky můžete najít jak už na zmíněné wikipedii, tak v jakémkoli průvodci po Španělsku.
Co se týče univerzity, mé nadšení už není tak velké. Je sice jednou z nejstarších v zemi a sídlí v jedné z nejhezčích budov v Seville, o úrovní španělského školství mám ale trošku pochybnosti.
Nejsem si úplně jistá, jak to chodí na ostatních fakultách a možná jsem si jen vybrala špatné předměty, ale mám pocit, že jsem se znovu ocitla na střední škole. Vyučovací hodina tu trvá šedesát minut, plus minus, a každý předmět má většinou tři nebo čtyři hodiny v týdnu. Čas, pro který by všichni učitelé u nás zabíjeli. Myslím, že by ho dokázali využít mnohem líp.
Tady se jen diktuje, všechno neustále opakuje a všechno do detailu vysvětluje. K moc velké samostatnosti tu podle mě studenti vedení nejsou.
Zatím asi největší vtip byla prezentace v hodině latiny (kde jsme už předtím analyzovali Murakamiho Kafku na pobřeží a dívali se na My Fair Lady) o bohyni Athéně, jejíž součástí byl trailer na remake Souboje Titánů a slide s použitými zdroji: Wikipedií a POZOR!!! Googlem!
Něco, co by u nás všichni brali jako vtip nebo jako důvod k vyloučení. Tady to učitel přešel bez komentáře. Stejně jako mnohačetné „coño“ a „joder“ u jiné prezentace. Učí se tu prostě jinak a mně to tak trošku nevyhovuje. Nechci ze sebe dělat snoba, ale jsem zvyklá na trošku jiné nároky.
Ale mám i předměty, ze kterých jsem nadšená. Zvlášť ty literární jsou docela dobré. Klade se tady totiž mnohem větší důraz na analyzování díla než u nás. Žádné seznamy, na které jsem zvyklá jak ze střední, tak z výšky. A mám skvělý předmět o současné hispanoamerické literatuře.
Španělským studentům musím ale přiznat jedno velké plus: umí mluvit. Sice většinou úplně o ničem (často to tu dělají i profesoři), ale podat úplnou prkotinu, jako by to bylo něco veledůležitého, je taky umění.
Nejlepší na celé univerzitě je ale knihovna (topí se tam) a bufet, kde mají kávu za osmdesát pět centů a dvouchodové obědové menu s bagetou a dezertem za necelá čtyři eura. Když je fakt nesnesitelná zima, koupím si kafe a jdu si tam číst. Občas tam bývá i klid.
Myslím, že pro dnešek toho bylo víc než dost, pokračování snad zase příště. :)
