...žvatlárna...: května 2010

Mám ráda hezký věci a verbálně znásilňuju realitu. Zaplňuju prázdná místa a nadinterpretuju. Vymýšlím, nedomýšlím, přemýšlím. Nad velkými věcmi, nad maličkostmi. Někdy totiž nestojím o nic jiného než si povrchně koupit nové boty a s nohama pevně na zemi, hlavou vysoko v oblacích a nosem nahoru klapat po ulici. Nejlépe po Jaselské, protože ta zní ze všech ulic na světě nejlíp.

Můj svět je svět písmen a ta obrovská dávka extrémně introvertního exhibicionismu ve mně křičí, že chce, aby to svět okolo věděl.