Prstem do písku

Podzimní

Že ho miluje, mu psala v půlnočním tichu prstem po zádech. Na zamlženém zrcadle mu nechávala vzkazy, že bez něho nemůže žít. Na krabičky od čaje čmárala vypálenou sirkou, že s ním chce strávit zbytek života. O tom, že ho milovat přestala, nikde nenechala ani zmínku, jen prázdné ramínko po kabátu a nedočtenou knížku na nočním stolku.