tag:blogger.com,1999:blog-54479360559557284172012-01-13T00:13:31.651+01:00...aneb O Báře a jiných běsech...Barboranoreply@blogger.comBlogger1221100tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-43765689475053982442012-01-08T21:52:00.002+01:002012-01-13T00:13:31.655+01:00

Bylo teplé lednové odpoledne. Cákance mraků na azurovém nebi vypadaly jako parodická připomínka sněhu v zemi vzdálené přes dva a půl tisíce kilometrů. Seděla v trávě na saku a červeném šálu, sluneční paprsky příjemně prohřívali černé punčochy, které si to odpoledne oblékla. Dopoledne strávila v posteli a pyžamu, v pokoji totiž byla taková zima, že to jinak nešlo. Do Španělska se vrátila před

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-46604793697612195642011-12-03T19:27:00.001+01:002011-12-04T23:11:22.552+01:00

Všem, kteří to se mnou ještě nevzdali Kdybych teď byla doma, seděla bych za stolem, schovaná za staženými žaluziemi, pila zelený čaj z bílého keramického hrnku, který jsem dostala loni k Vánocům, a bylo by mi podzimně. Jenže já doma nejsem. Ale sedím za stolem, schovaná za roletou, která spíš než před zvědavými kolemjdoucími alespoň trošku chrání před zimou venku, piju zelený čaj z krýglu s

Barboranoreply@blogger.com0Sevilla, Španělsko37.38264 -5.996295137.2817025 -6.1542236 37.4835775 -5.8383666000000005tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-418992830567247822011-10-05T00:42:00.003+02:002011-10-05T01:00:48.719+02:00

„Hola“ všem mým pravidelným čtenářům i náhodným objevitelům mého blogu. Někteří z vás možná ví, někteří tuší, ale už několik týdnů, přesněji tři a kousek, je ze mě Erasmačka. Po několikahodinovém letu z Bratislavy jsem se 11. září (nelítejte v toto datum, a když už poletíte, nečtěte si příběhy o deset let starých událostech) ocitla na naprosto neznámé půdě španělského města Málaga a hned druhý

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-91540938521937154412011-08-21T23:00:00.000+02:002011-08-21T23:02:49.407+02:00

Svou práci střídavě miluje a nenávidí. Neustále si stěžuje a skuhrá, ale v hloubi duše moc dobře ví, že bez ní nemůže žít. Vycházející hvězda české žurnalistiky si ve svém nabitém programu udělala pár minut čas a rozhodla se k otevřené výpovědi nejen sama o sobě, ale vlastně o celé generaci, která tápe a hledá sebe sama. BARBORA H. „Vlastně na mě není nic zvláštního,“ říká na úvod, zatímco ani

Barboranoreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-79939222490421019902011-08-04T23:04:00.001+02:002011-08-04T23:05:54.511+02:00

Za pár minut půl osmé. Na čtyřiadvacítce se loučí z nově objevené jeskyně Karel Rožánek se svým stand-upem a divák se vrací zpět do studia. Iveta Toušlová přihazuje poslední novinku o tom, že reklama na veřejnoprávní televizi se omezí jen na dva kanály. A Zprávy končí.Začátek jste neviděli, stránky deníku na internetu jste prolétly jen zběžně, regionální Deník vám moc přehledné dění předešlého

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-34045478064476454412011-07-03T17:58:00.001+02:002011-07-03T18:00:48.137+02:00

Ale párkrát k tomu nebylo daleko.Od mého posledního příspěvku uplynulo celých čtyřicet osm dní. Za tu dobu se stalo leccos. Ukončila jsem svůj čtvrtý semestr, začala prázdniny a stihla je i ukončit. Začala jsem chodit do práce a v ní různě úspěšně přežívám doteď.Kdybych se trošku snažila, našla bych určitě spoustu způsobů, jak vyjádřit, jak mi je. Z nejrůznějších důvodů se mi ale nechce. Nejvíce

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-50018607919268924232011-05-16T21:57:00.001+02:002011-05-17T22:14:28.181+02:00

Byla jsem nervózní, už když jsem se k němu blížila, těch pár kroků se zdálo jako nepřekonatelná vzdálenost. Nevěděla jsem, jak začít rozhovor. Bylo to pro mě dost důležité, věděla jsem, že chci jenom jeho, a nechtěla jsem to pokazit hned na začátku. Po chvilkové diskuzi se usmál a řekl „Sí“. A já mám vedoucího a téma bajkářky (bajkářkou jsem samozřejmě nemyslela bajkářku, ale bakalářku, word se

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-25363426193357477842011-05-14T15:24:00.003+02:002011-05-14T15:37:13.554+02:00

Na zakrslém šeříku jsem si dneska ráno všimla něčeho zvláštního. Byl to zlatohlávek, který svýma chrobáčíma nožkama rozhrnoval jednotlivé kvítky a snažil se dostal ke sladkému nektaru. Za předpokladu, že zlatohlávci mají sladký nektar rádi a patří mězi chrobáky.

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-32507804489555234132011-05-06T00:02:00.003+02:002011-05-06T00:08:24.950+02:00

Prodám botu. Pravou, osmatřicítku, na nízkém podpatku. S černou mašlí na špičce, barva matně oranžová. Ochozená, ale v dobrém stavu. Levou jsem ztratila. Cena dohodou.Nabízím nelinkovaný sešit velikosti A5, šedesát listů, v tvrdých deskách. Popsaný. Vyměním za prázdný.V kelímku na umývadle přebývá zubní kartáček. Daruji.Sbírku milostných dopisů. Věnuji.Vypsaná propiska. Postrádám.Paměť. Ztrácím.

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-42746551535737766312011-04-26T22:44:00.004+02:002011-05-29T22:55:45.607+02:00

Jsem docela infantilní. Nijak zvlášť se za to nestydím a nijak to neskrývám. A tak nebudu skrývat ani tenhle obrázek. Taky infantilní. Ale když jsem dneska skenovala Hospodářky a uviděla titulek Zamořenou půdu v japonské Fukušimě budou čistit slunečnice nemohla jsem si pomoct.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-82335613520886332182011-04-14T17:38:00.001+02:002011-04-14T17:45:09.965+02:00

Přiznávám, že Stisk jsem ještě pořád nesnášet nepřestala. Ale začínám ho mít trošku ráda. On totiž není Stisk jako Stisk. Jeho tvorba je pro mě děs a ještě pořád se musím čtvrt hodiny přemlouvat, abych vytočila telefonní číslo a zeptala se na jedinou otázku.Ale časopis jako takový začínám mít ráda. Uvědomila jsem si to díky Zuzce, šéfredaktorce minulého čísla. „Škoda, že ty naše články nikdo

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-47803033706956128182011-04-06T22:06:00.003+02:002011-04-07T15:04:49.623+02:00

Nejede mi internet. Dokonce ani nejde. Šourá se, pomalu leze. Jako hlemýžď. Jako šnek z Dalího deníku, jehož květen jsem včera komentovala do literatury (doporučuju).A tak mám chvíli, abych se zastavila a napsala pár věcí, které chci už dlouho říct. Jsou to věci, které:Mě těší:x Například to, že tak dlouho jsem chodila s Regentkou v kabelce, až jsem ji dočetla. Dlouho jsem se totiž bála, že věta

Barboranoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-21471222369457326682011-03-27T15:49:00.003+02:002011-03-27T15:58:59.182+02:00

Text pro Stisk. Původně jsem ho chtěla napsat jen pro blog, protože mi nepřijde dostatečně relevantní, ale abolutní tematická zoufalost tohoto týdne donutila Báru housti, tedy psát o své návštěvě lékaře z minulého týdne.I když je mé jméno obsažnější než pouhé K., stejně jsem toho dne měla pocit, že jsem se probudila do Kafkova světa. Můj Zámek nebyla budova, ale doktor, kterého jsem ten den nutně

Barboranoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-34028074818833854382011-03-26T20:10:00.003+01:002011-03-26T20:38:14.682+01:00

...sněženky dal jsem místo tebeTohle jsem našla, když jsem jedenáctého března přijela domů. Teď už to není nic výjimečného, ale s dnešním proměnlivým počasím se mi vrátil pocit, který přichází vždycky s novým jarem - obrovský příliv energie a zároveň jakási podivná malátnost, z toho, že mám za sebou další rok života - a tak jsem fotku našla a vložila, třeba někomu taky zažene případné jarní

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-16724892825612819742011-03-23T23:01:00.003+01:002011-03-23T23:07:30.110+01:00

Že jsem změnila design jste si určitě všimli. Vítám totiž jaro. A navíc mi přijde takový... nevím, prostě se mi líbí motiv rosy v trávě. Snad se bude líbit a text se nebude špatně číst. Případné připomínky k nečitelnosti vítám.Hlavním důvodem k sepsání tohoto příspěvku je však velký dík, který chci věnovat všem, kteří okometovali předminulý článek. Nejspíš jste už dávno pochopili, že jsem úplatná

Barboranoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-15479847959630160272011-03-20T22:57:00.000+01:002011-03-20T22:58:27.905+01:00

Včera se mi o tobě zdálo.V temnotě noci jsem se nořila do záhybů plátěné košilea přála si, aby tvá vůně byla skutečná.Schoulená ve tvém náručí,abstraktnía přesto tak skutečná.Rozeslzelá,zrychleně dýchající,toužící po klidu tvých dlaní.Toužící po jediné větě.Ale ty jsi mlčel.A v nočním tichujsem ti škrábala tváře z očía ty sis přál,abys mě byl nikdy nepoznal.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-22593842979197474632011-03-07T14:22:00.002+01:002011-03-07T23:45:05.619+01:00

Abyste si nestěžovali, že píšu pořád jen samé depresivní a negativní věci, napíšu krátký článek o tom, co se mi stalo. Předchvílí. A doufám, že délka tohoto příspěvku pokryje dobu, než se mi uvaří oběd.Šla jsem ze školy domů a vzala jsem to kolem Špalíčku (obchodní centrum s multiplexem), abych si vzala program na Cinema Mundi. Už asi čtvrtý, ale mají nějakj podezřele velké tendence se ztrácet. S

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-74920071973760736692011-02-14T23:25:00.000+01:002011-02-14T23:26:27.615+01:00

Autorka tohoto blogu si už asi po sto padesáté klade otázku, proč šla na žurnalistiku. Naléhavost této otázky je většinou přímo úměrná rychlosti, se kterou se blíží nový semestr. Na MUNI začínáme až jedenadvacátýho, takže mám teoreticky ještě týden prázdnin, ale ten podivný pocit v břiše je přítomný už teď. Důvod? Stisk!Stisk je internetový deník a cvičné médium studentů brněnské žurnalistiky. A

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-14255827747758284672011-01-28T13:34:00.001+01:002011-01-28T13:34:59.149+01:00

Život má odstíny nostalgickýho pomerančevybledlá sépie tiše kouše barvu zbylého inkoustunad hlavou se tvoří velké kouřové otazníkya poslední tři ostružiny se k sobě na plotě osaměle choulí,je jim hrozná zima.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-10926981960201048832011-01-01T18:54:00.003+01:002011-01-01T22:15:37.048+01:00

Letošní svátky byly divný. Skoro bych řekla, že na hovno, kdybych byla ochotná mluvit sprostě.S babičkou jsem mluvila v pondělí 20. prosince, jen krátce, asi deset minut a jediná věta, kterou si z toho rozhovoru pamatuju, je „Ahoj, uvidíme se pětadvacátýho.“Čtyřiadvacátýho prosince o tři čtvrtě na jednu jsem seděla u sebe v pokoji na koberci, z notebooku zněl Damien Rice a balila jsem poslední

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-28591589789839093762010-12-24T11:57:00.002+01:002011-01-01T21:21:18.678+01:00

V minulém příspěvku jsem omylem zapomněla napsat dvě písmena a došlo ke strašlivému omylu. Správné znění sedmé věty je: Ale neznám nikoho v okolí, koho by to nezasáhlo.Chyba v minulém článku byla opravena.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-11101865859846176712010-12-23T15:49:00.002+01:002010-12-24T11:56:59.157+01:00

Jmenovala se M., měla veselý výraz ve tváři a bylo jí necelých šestnáct. Myslím. Moc jsem ji neznala, chodila do třídy s mým mladším bráchou. Dneska ve dvě odpoledne jí byl na pohřeb. Já ne, moc jsem ji neznala. Stejně jako spousta dalších. Ale neznám nikoho v okolí, koho by to nezasáhlo. Její jméno a slovo hrůza se teď objevuje v každé druhé větě. Skoro pět let bojovala s rakovinou.Vím, že tohle

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-45420054803495825502010-11-22T15:36:00.003+01:002010-12-03T15:14:10.482+01:00

V minulém článku zmíněná recenze respektive pokus o ni.Restrospektivní výstava Fridy Kahlo (v originále Frida Kahlo - Retrospective) je k vidění od 1. září do 5. prosince 2010 v rakouské metropoli. Kurátoři Ingried Bruggerová a Florian Steininger ji připravili pro výstavní síň Bank Austria Kunstform. Výstava se sem přestěhovala z německého Berlína, kde se setkala s nebývalým úspěchem.Frida Kahlo

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-4337213497039155642010-11-21T15:40:00.002+01:002010-11-21T15:49:50.931+01:00

Nevěřila jsem, že se někdy dostanu do tohoto bodu, ale asi nenávidím psaní. A s každým dalším písmenem ho nenávidím víc a víc a víc a víc a víc... Hučí mi v uších, v hlavě, před očima mi běhají mžitky a já musím psát a psát a psát a psát a psát a přemýšlet, proč si všechno dělám složitější. Až mě moje nenávist přejde (rozumějte, až dopíšu všechny ty stupidní seminárky, eseje, recenze a featury),

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-44686188224645161722010-11-11T15:30:00.002+01:002011-03-23T23:14:01.851+01:00

Po dlouhé době jedna ujetá…Zúčastnila jsem se akce.Klik.On taky.Klik.Líbil se mi.Klik.Já jemu.Klik.Už nejsem nezadaná.Klik.Jsme spolu ve vztahu.Klik.Zúčastnil se akce.Klik.Já ne.Klik.Vyspal se tam s Klárou.Klik.Je to složité.Klik.Jsem nezadaná.Klik.

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-69004841775760871052010-08-12T23:47:00.003+02:002010-08-12T23:50:39.749+02:00

Mám chuť říct, že jsem našla krále internetu. Ale nevím, jestli mi stojí za to používat tenhle obrat. Zvláště ve spojení s tím, co se chystám napsat dále.Přednášející, kterou jsem měla v prvním semestru na úvod do žurnalistiky, říkala, že internet je žumpa. Souhlasím, myslím, že slovo na s popisující jisté střevní problémy, se pro většinu internetového obsahu docela dobře hodí. Jenže i do takové

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-42896814472981435442010-08-10T19:59:00.003+02:002010-08-10T20:01:45.613+02:00

Když odkvetou pampeliškya ve vzduchu zůstane jen chmýří.Když usne poslední velrybaa zůstane jen tma pod zavřenými víčky.Chyť!Padám...

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-50543779650663572912010-08-09T23:10:00.002+02:002010-08-09T23:13:30.378+02:00

Dnes, ve 22:13 SELČ, jsem si při brouzdání internetem bolestně uvědomila, jak rychle plyne čas. A jak internet z větší části může za všechno to ohryzávání z časovýho koláče. Bylo by mi líp, kdyby se svítilo svíčkama a psalo tuší na pergamen.Procházím staré příspěvky tady i jinde a je mi z toho smutno. Píšu pořád, když jsem před chvíli odcházela z koupelny, napadlo mě, že „v tom problikávajícím

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-16986545841417273742010-07-08T23:46:00.005+02:002010-08-05T00:11:30.368+02:00

Při pohledu z okna jedoucího vlaku.The light- diffracting throught the petals of drunken poppies -melts the glaciars in my head.

Barboranoreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-21451168549369260742010-06-17T11:08:00.002+02:002010-06-17T11:10:11.517+02:00

Cítím se zklamaná, hodně. Když se mi do ruky dostal Kafka na pobřeží, byla jsem nadšená. Bylo to něco naprosto nového, zvláštního, čtivého. Líbila se mi křehkost příběhu a nevadila mi ani jeho přílišná otevřenost, i když mám radši více náznaků. Po Kafkovi následovalo Norské dřevo, čekala jsem od něj hodně, ale nakonec byla trošku zklamaná, protože bylo o dost jiné. Ale až dlouho potom, co jsem ji

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-53623545064813295792010-06-03T12:16:00.001+02:002010-06-03T12:17:30.121+02:00

Malý gumový medvídek seděl tiše v misce s ostatními kamarády a čekal, až se ho někdo rozhodne sníst. Jenže malý medvídek, říkejme mu třeba Gumídek, nebyl ani trošku fatalista a tak se nechtěl smířit s tím, že by ho někdo snědl. Zkusil proto nejdřív pohnout jednou svou želatinovou nožičkou a pak i druhou želatinovou nožičkou, a nakonec to zkusil i s želatinovýma rukama. Proplaval se nahoru nad

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-61655788953508946012010-05-27T23:11:00.003+02:002010-05-27T23:16:35.774+02:00

Autorka tohoto blogu by tímto příspěvkem chtěla poprosit své čtenáře, aby zítra či pozítří vážili těch pár set metrů a prošli se k urně. Tento blog je většinu času silně apolitický, ale jako potenciální budoucí žurnalistka samozřejmě doufám, že zítřejší volby nevyhraje strana, jejíž předseda média rozděluje na „hodná a zlá“… A pokud byste se náhodou nudili, doporučuju kliknutí sem.Můj oblíbený je

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-64990488497113184462010-05-19T20:59:00.002+02:002010-05-19T21:02:17.383+02:00

Zkouškové na mě má (v této oblasti) rozhodně pozitivní vliv... Nejspíš v ní není ta poetika, na kterou jste ode mě (a já od sebe) možná zvyklý, ale za to je v ní, doufám, kus pravdy...Zarudlé světlo svíčekdvě cizí nahá těla,lásky do roztrhání,to co jsi v noci chtěla.Ráno se brzo svítácizí muž, nahá ženato tam je zapomnění –past vínem nastražená.Veliká revoluce –vzala ho gilotina,co po něm ráno

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-30267061927115166752010-05-14T22:21:00.000+02:002010-05-14T22:23:27.690+02:00

„Mlask“ udělalo to, když mě na čelo políbila múza. „To máš za to, že na mě kašleš, když na mě máš čas!“ A já v tu chvíli pochopila, že to ne hlad, ale tvůrčí duch a inspirace, jsou převlečená prokrastinace. Následující řádky jsou takovou lehce aliterační variací na náhodné téma. Můj mozek, zvláště v této vypjaté chvíli, kdy mě příští týden čekají tři zkoušky a dva zápočty, potřebuje nějaké

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-68519731875903823892010-04-11T13:49:00.002+02:002010-04-11T13:55:50.864+02:00

Umřu...Na choleru!A trpět?Budu sto roků.Sama ve svém labyrintu,protože mi nemá kdo psát.Jako bezvýznamný dík pánovi, který tvoří středobody mého literárního světa.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-38659716837438092702010-04-04T13:06:00.001+02:002010-04-04T13:06:40.489+02:00

Pestrobarevná duha nám hlásá, že bar, kam jsme právě přišli na skleničku, je „gay friendly“. Zelenočerná samolepka Reflexu označuje místa, která vítají tatínky s dětmi – jsou „father friendly“. V Praze vám v kavárně s cedulkou „baby friendly“ nasypou za třicet pět korun do misky hrst piškotů, aby si vaše ratolest mohla v klidu žvýkat, zatímco vy se oddáváte vanilkovému cappuccinu a známá z

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-48412934010913364132010-03-07T21:58:00.001+01:002010-03-07T22:00:04.426+01:00

Na jazyku se převalují slova.Tančí...A zanechávají po sobě nahořklou chuť již vyslovených myšlenek.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-6757337027660141642010-02-15T11:35:00.007+01:002010-03-05T16:13:12.133+01:00

...a když jsme byli hodně malí, vepsali nás do kousků papíru, vložili do obálek a na každýho nalepili jinou známku. Teď je každý z nás jinde. Dík jim za to, že tebe poslali hned vedle...(žlutá) …jsi pořád jen člověk, i když vidíš jiné věci než ostatní...(modrá)...přestaň dávat smysl věcem jen proto, že chceš aby ho měli...(modrá)...to ten papír a obálky. A stejná barva inkoustu. Jseš skvělá, ale

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-35768738171119379942010-02-14T19:38:00.002+01:002010-02-14T21:55:56.505+01:00

Připíjím na slova mrtvých básníků...A místo laciných veršů si teď do kůže škrábu tvý jméno a zoufale se snažím zapomenout. Mýdlem smývám zbytky včerejších nocí a zelenou pastelkou maluju svůj růžovej zítřek. Protože zelená znamená naději a růžová je krásná. Nejsem si jistá, jestli už jsem tohle náhodou někdy nezveřejňovala, ale nikde na Internetu jsem to nenašla. Jen dneska v počítači, paradoxně

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-18331393780760278492010-01-27T20:31:00.002+01:002010-01-27T22:43:30.483+01:00

Největším českým básníkem byl, v mých očích, Václav Hrabě. Myslím, že tato slečna je na tom podobně. Minimálně na něj sem tam odkáže a připomíná jeho styl. Pokud máte pár minut času, určitě se mrkněte, stojí to za to!P.S. Obzvláště doporučuju "pro Hanibalovy slony" (kvůli té Infekci) a "patetickou".

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-58751148703411867032010-01-23T23:50:00.002+01:002010-01-23T23:55:49.509+01:00

„Už toho mám dost!“ zaječela a první věcí, která jí přišla pod ruku, navztekaně hodila proti zdi. Střepy se s cinkáním rozsypaly po podlaze a káva nechala na obílené zdi rozmazané šmouhy.„Proč o mě pořád říkají, že jsem hloupá?! To si opravdu myslí, že kdybych byla blbec, dokázala bych vymýšlet tak sofistikované situace? Že by se nejlepší kamarádi potkávali uprostřed stotisícihlavého davu jen

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-51395935183677445742010-01-20T21:24:00.003+01:002010-01-21T10:52:12.421+01:00

Menší změny, dozvěděla jsem se, že černé pozadí a šedý text jsou nejekologičtější. Navíc mám zítra zkoušku, tak z části i proto... Kdyby se to četlo moc špatně, dejte vědět do komentáře ;)P.S. Nevím, jak je to s blogy a zdrojováním obrázků, všechny ty výhružky mě ale asi poznamenaly, takže aspoň pro lepší pocit, obrázek jsem našla tady, kde ho našli oni nemám ani páru...

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-85710274922260149542010-01-20T19:01:00.001+01:002010-01-20T21:28:08.413+01:00

Občas se ze mě stává puzzle.Malá, osamělá puzzle pečlivě uložená v krabičce pro případ, že se jedna z mých barevných kamarádek někam ztratí.Zapadnu na své místo a dokážu svou roli hrát tak dlouho, než se ztracený kousek zase najde.Není to vůbec špatné, být takhle výjimečná, jen občas, když si schovaná sedím a čekám, až mě bude potřeba, chtěla bych někam patřit. Někam do toho barevného světa tam

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-90027560103028135402010-01-12T23:35:00.005+01:002010-01-15T14:58:14.496+01:00

Proč modrá?Dlouhou dobu to byla má oblíbená barva a myslím, že tahle slova se do té doby trošku vrací.Druhým důvodem je to, že v mých očích dokáže modrá barva vyjádřit snad nejvíc emocí. Dokáže být energická, tajemná, chladná... jistě jich najdete spoustu, já jsem zvolila tyhle vlastnosti a tři odstíny. Z různých důvodů.Myslím, že se tak trošku snažím vyrovnat sama se sebou a s věcmi, které jsem

Barboranoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-87178039222184002762010-01-06T13:52:00.004+01:002010-01-12T12:10:03.264+01:00

Včera jsem při pročítání zpráv narazila na hodně zajímavou stránku, možná už jste na ní taky byli a ta čísla nejspíš znáte, ale i tak mi přijde zajímavé podívat se na ně v souvislostech, ve kterých je stránka nabízí. Klikňete sem, doporučuji směrovat pozornost na kolonku „Během Vaší návštěvy webu“. Ne proto, že by ostatní kategorie byly méně zajímavé, ale mám pocit, že tahle tak nějak nejlíp

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-40458006251724434972009-12-31T15:01:00.000+01:002009-12-31T15:02:13.097+01:00

Asi znáte ten pocit, kdy chcete dvě různé, často úplně protichůdné věci, které si zároveň odporují a často jsou zlomky věci třetí, neexistující, dokonalé, nacházející se někde ve vašich představách. Já ten pocit nenávidím a možná proto ho prožívám skoro pořád. Občas se věci stávají, protože si je přeju, hodně přeju. Tak až mě jednou v průběhu pár minut třikrát potkáte a já budu mít pokaždé jiný

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-71077449325418450192009-12-23T23:07:00.001+01:002009-12-23T23:09:02.799+01:00

Původně jsem všem chtěla popřát hezké Vánoce v pár bezobsažných řádcích a udělat tečku. Jenže pak jsem si řekla, že by bylo hezké něco připojit. Prohledávala jsem počítač, jenže jediná, zpola hotová povídka je lehce depresivní, a tak si ji nechám raději až na zkouškové. Horkou jehlou jsem spíchla těch pár kýčovitých slov níže. Jejich sepsáním se asi nebudu nikdy moc chlubit, ale jsou Vánoce a je

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-18812245156157770242009-12-04T14:48:00.002+01:002009-12-04T14:50:24.961+01:00

... ehm, není to sto, ale tisíc a nejsou to roky, ale návštěvníci od letošního května. Juch :-)

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-61311001569915865582009-12-03T18:47:00.005+01:002009-12-05T22:51:25.901+01:00

Pro Monu, aby věděla, co to vlastně studuju O:-)V jednom obrovském království zvaném Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft mbH žila byla jednou jedna královna, která se jmenovala Mafra. Její manžel zemřel už dávno a nikdo si nepamatoval jeho jméno. Královna Mafra měla tři syny - Denníka, Týdeníka a Měsíčníka. V jednom menším království, jmenovalo se Vltava-Labe-Press, ale často se

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-29315501802536809732009-12-02T00:25:00.002+01:002009-12-02T11:58:09.562+01:00

Někde mezi Severní a Jižní Koreou nebo klidně někde na samém konci Ohňové země leželo malé královstvíčko. Dotkla se ho americká hypoteční krize a tak bylo velice, ale opravdu velice chudé a od insolventnosti ho dělilo jen pár posledních mincí v královské pokladně. Místo záclon měli na královském zámku v oknech pavučiny a nejvyšší věž zatím nespadla jen proto, že ji o to hezky poprosili. Jediné

Barboranoreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-78415037952114015852009-11-20T23:24:00.005+01:002009-11-20T23:36:24.033+01:00

Dříve jsem vkládala i obrázky, a protože jsem internetový exhibicionista, rozhodla jsem se v této činnosti pokračovat. Mají spíše výpovědní než uměleckou hodnotu, znáte moje básničky, proto je prosím neberte moc vážně a v případě pocitu, že nestojí za publikování, je prosím ignorujte. Já je mám ráda, tak mi prosím neberte iluze... ..po kliknutí by se obrázek měl zvětšit..

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-86630899083380804942009-11-17T23:53:00.000+01:002009-11-17T23:54:14.384+01:00

Strašně ráda bych něco řekla k dnešnímu dni, jenže ty střípky myšlenek a emocí nedokážu poskládat tak, aby dávaly smysl a vystihly to, co se odehrává v mé hlavě.V sobotu mě zasáhlo, když Lou Reed spolu s René Flemingovou zpíval Perfect Day. Ten kontrast jejich hlasů byl uchvacující. Dneska, když jsme při výletě po okolí Brna procházeli jednou malou jeskyní, v jejím středu hořel oheň, kolem stálo

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-47818464697282772682009-11-15T20:21:00.001+01:002009-11-15T20:24:06.537+01:00

Právě jsem odevzdala svou historicky první zprávu s přáním, aby nebyla zároveň poslední. Vnutila jsem mamce, aby si ji přečetla - řekla mi, že chytám novinářský manýry. Což mi přijde celkem vtipný, ale svým způsobem je to pravda. Její komentář se týkal mého nepoužívání křestních jmen a titulů typu „pan, paní, slečna, …“. Nejradši bych tyhle (v novinařině plevelná) slova použila. Při každé citaci,

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-33506606020664949472009-11-04T11:17:00.002+01:002009-11-04T11:22:30.621+01:00

aneb filtrace toho, co ve mě nechává pohled z okna...Že ho miluje, mu psala v půlnočním tichu prstem po zádech. Na zamlženém zrcadle mu nechávala vzkazy, že bez něho nemůže žít. Na krabičky od čaje čmárala vypálenou sirkou, že s ním chce strávit zbytek života. O tom, že ho milovat přestala, nikde nenechala ani zmínku, jen prázdné ramínko po kabátu a nedočtenou knížku na nočním stolku.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-10271416431891029722009-10-31T00:42:00.002+01:002009-10-31T00:44:50.132+01:00

..pro Renatku, i když to není básnička..Once?...Once!.....Once..........

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-26981252060168024812009-10-23T12:45:00.000+02:002009-10-23T12:46:38.724+02:00

Včera jsem na Zelňáku nastupovala do tramvaje, na tom by samo o sobě nebylo nic divnýho (snad kromě toho, že to mám do školy pěšky asi čtvrt hodiny). Se mnou ale nastoupil i starý pán a potom, co jsme jeden druhého chvilku přesvědčovali o tom, kdo by si měl sednou k oknu, jsme nakonec seděli vedle sebe…„Víte, já za chvilku vystupuju…“„Však já taky…“ „Jedete do školy?“„No…“„Děláte medicínu?“„Já?

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-63730607890497850352009-10-21T22:39:00.005+02:002009-10-21T22:51:43.519+02:00

Mám potřebu taky nějak okomentovat to, co se stalo. Neděste, nepřijde analýza a osobní komentáře plzeňské kauzy ani prezentace mých názorů na téma Lisabonská smlouva. Chystám se vám v několika řádcích zmínit o nedávno skončené anketě České televize Kniha mého srdce.Přiznám se, že jsem neviděla ani jeden díl a hlasovala jsem jen jednou – hned v prvním kole pro knížku Isabel Allende Dům duchů (o

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-69872181836574250992009-10-19T22:46:00.002+02:002009-10-19T22:51:37.607+02:00

Původně vznikla jako písňový text, který měl být doplněný o melodii. Avšak, vzhledem k planosti slibu a nezpěvnosti níže vložených slov, zůstanou verše „pouhými“ verši. Pro mě mají význam, který jsem, ostatně jako vždycky, objevila až zpětně; možná, že v nich význam najde i někdo z vás. A možná bych to všechno chtěla věnovat slečně K., protože i když nemůžu říct, že chápu, čím si prochází, myslím

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-78004045589066622402009-09-30T22:30:00.001+02:002009-09-30T22:33:49.933+02:00

Začalo to tím, že nám slečna před vchodem do domu strčila do ruky oranžový leták se sdělením, že v Tezenisu mají akci – všechny podprsenky za sto padesát korun. Řekněte, jakou holku by to nenalákalo - my jsme navíc byly tři. A tak asi nikoho nepřekvapí, že když jsme se po pár metrech ocitly před vchodem do zmíněného obchodu, neodolaly jsme. Zrovna jsem se šinula k extra dlouhé frontě na kabinky,

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-89370564521711994482009-09-24T23:06:00.005+02:002009-10-07T12:43:15.365+02:00

…skončil dnes odpoledne. O tom, jaký byl, bych vás chtěla informovat v několika následujících řádcích.Odehrával se podle scénáře orientačního týdne, který obě mé fakulty zavedly, aby prvákům usnadnili nástup do školy a neprvákům o týden prodloužili prázdniny. V praxi to znamenalo, že jsem sice měla tři přednášky na Fakultě sociálních studií, ale na Fakultě filosofické jsem se tenhle týden ukázala

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-10323720971125248202009-09-06T23:10:00.006+02:002009-09-30T22:34:50.319+02:00

Tak jsem se dneska vrátila z Itálie, přivítal mně vkrádající se podzim, několik novinek, svíravej pocit okolo žaludku z blížícího se nástupu do školy a nevyhnutelných povinností a nálada paní Brownové (Michael Cunningham, Hodiny, Odeon, 2002). Nebaví mě psát dlouhý věci, s věkem ztrácím trpělivost. Během posledních pár týdnů jsem dala dohromady a následně upravila těch pár slov, které se nachází

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-86974969730961772582009-08-27T23:34:00.005+02:002009-09-30T22:36:57.051+02:00

„Co je to za tu hudbu? To je strašná hudba!“ okomentovala maminka závěrečnou část Paranoid Android.„To jsou ti Radiohead, mami…“ „Bože, kolik stál lístek?“„Radši se neptej!“Protočila oči a zasmála se. Trošku křečovitě, přišlo mi… ale co, je to maminka a všechno, co se maminkám nelíbí, je umění.Ten lístek opravdu nebyl z nejlevnějších, jenže to, co jsem za něj dostala, stálo za to. Nemůžu o sobě

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-12699928901151701742009-08-21T14:38:00.003+02:002009-08-21T14:42:44.257+02:00

Bára má DELE. Nejlepší byla v psaným projevu a paradoxně i poslechu, o kterým si myslela, že dopadl, po mluvení, nejhůř. Nejvíce bodů jí chybělo v mluveném projevu, ale na tom nic překvapujícího není. Asi půjde někam slavit a bude tiše doufat, že tímhle její šťatsný období nekončí...

Barboranoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-76279094636371934942009-07-30T18:52:00.002+02:002009-07-30T18:52:58.357+02:00

Nevím, jestli tenhle článek označit jako zajímavost, fascinaci, absurditu, ironii nebo něco jiného. Asi od všeho trošku… každopádně doporučuju.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-16515129222237331222009-07-14T21:35:00.001+02:002009-07-14T21:36:55.596+02:00

Právě (asi před deseti minutama) jsem si založila profil na Facebooku. Jsem zvědavá za jak dlouho (v minutách či hodinách) mě to začne štvát...

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-71954882116768252622009-07-12T20:08:00.002+02:002009-07-12T20:15:14.991+02:00

James Dean byl Rebel bez příčiny. Já jsem bez příčiny v náladě na odstřel. Proto nejspíš ty dvě věci dole... A taky jsem se (už v pátek) vrátila z Karlových Varů a píšu o tom článek, ale ten později.Ta bezduchá fraška, kterou přede mnou hráli na pódiu, najednou začala dávat smysl a zápletka se dostává přesně tam, kam jsem ji vždycky dostat chtěla. Dokonce se cítím jako scénárista, scénograf a

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-10674944130919402152009-07-05T08:58:00.001+02:002009-07-05T09:00:04.896+02:00

Za pár hodin odjíždím do Karlových Varů a jsem pěkně zvědavá, protože jsem tam ještě nikdy nebyla. Čeká mě nekonečná cesta vlakem a pak několik dní v tom našem hezkém česko-ruském lázeňském městě momentálně plném filmových hvězd (možná trošku s nadsázkou, ale stejně plánuju vrátit se jako paní Banderasová). Ta horší část toho všeho je, že ty dny nejspíš strávím bez telefonu. Protože měním

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-36838589500942739912009-07-03T12:15:00.002+02:002009-07-03T12:30:25.239+02:00

Bára hlásí, že si pořídila cizojazyčnej slovník a že se teď ze všech sil snaží ty oči otevřít. Dokonce už má pocit, že vidí sluneční světlo...P.S. Pokud nechápete o čem mluvím ->

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-22424329003697406322009-06-24T12:07:00.001+02:002009-06-24T12:07:43.770+02:00

Proč má Bára asi milion nových párů náušnic a kruhy pod očima?A) Včera do noci nakupovala.B) Pořídila si ketlovací kleště a do noci ohýbala drátky a navlíkala na ně korálky…

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-11079407069108797742009-06-22T17:21:00.003+02:002009-06-22T17:30:05.622+02:00

Když jsem tuhle knížku četla a někomu se zmínila o jejím názvu, myslel si, že čtu učebnici fyziky. Ne, učebnice fyziky to nebyla. Ale z té učebnice si přece jen cosi vzala. Je koncipována jako učebnice literatury a její kapitoly jsou nazvány podle světoznámých děl. Ne náhodně, i když souvislost mi někdy unikala. (Že by to bylo tím, že jsem víc jak polovinu nečetla?)Prázdniny mi umožnili přečíst

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-24644241473502188702009-06-21T22:03:00.004+02:002009-06-21T22:06:18.974+02:00

Že jsem snílek. (I když to vím už relativně dlouho.)Že když si něco vysním, o to pravděpodobnější je, že vysněná situace nikdy nenastane. (A nejvíc mě bolí ten pohádkově dobrej dort, kterej se měl nacházet na mým psacím stole, když mi bylo asi sedm, a kterej se tam po otevření očí nevyskytoval.)Že tak polovina věcí v mé hlavě nikdy nebyla skutečná a ani nikdy nebude. (A možná by se to číslo

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-70269354334233392152009-06-18T23:40:00.002+02:002009-06-18T23:42:36.941+02:00

Musím říct, že červené „přijata“, které se nakonec objevilo ve všech mých elektronických přihláškách, mě docela těší. Nakonec jsem se rozhodla pro kombinaci žurnalistika-španělština v Brně, mezifakultně na Filozofické fakultě a Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Mám pocit, že tu žurnalistiku dlužím té malé holce, kterou jsem kdysi byla. Ale je pravda, že ta malá holka ze všeho

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-48086233675051967422009-06-09T22:48:00.002+02:002009-06-17T16:20:42.621+02:00

Nejhorší je, když ji potkáte někde za tmy a sotva si jí všimnete. A po pár dnech vám od ní přijde pohlednice navoněná dálkou se slovy „To jsem byla já!“, podepsaná jedním rozmáchlým nicneříkajícím P. Ale vy stejně víte, že to byla příležitost, na kterou jste tak dlouho čekali.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-49700654718382686322009-06-09T12:19:00.003+02:002009-06-09T12:28:20.277+02:00

Kdybych uměla správně skloňovat jméno tohoto režiséra, řekla bych, že jsem si občas připadala jako v jednom z jeho filmů. Sice se nekonali žádní psi, žádná zbraň, jen to srdce možná trošku, ale pořád jsem mezi řádky cítila jakýsi spojující prvek. Což o to, je jich tam spousta, ať je to tramvajová linka nebo restaurace, ale pořád chybělo cosi komplexního. A pak mi došlo, že postavy příběhu vlastně

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-26514073973064089692009-06-02T20:30:00.001+02:002009-06-09T22:52:42.312+02:00

S hlavou v písku hledím do nebea z krku sicípem tvý košilestírám zbytky svý rtěnky.Protožeprostěproto…

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-79506216963724286332009-06-01T22:44:00.005+02:002009-06-03T21:19:09.312+02:00

Připravte se na to, že až jednou půjdete v dešti po Olomouci s oranžovým balonkem na kabelce, v letních šatech a tenoučké košili a od absolutního promoknutí vás bude dělit jen polámanej deštník a doslova vám poteče do bot a budete si zpívat „Head over Feer“ a budete se u toho usmívat od ucha k uchu, lidi se na vás budou dívat jako na blázna. A že když se na vás paní v okýnku Českých drah hezky

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-67543775665090796212009-05-31T15:56:00.001+02:002009-05-31T16:03:19.660+02:00

Myslím, že kdybych byla kreslená postavička, právě teď by mi kolem hlavy lítaly hvězdičky, kouřilo by se ze mě a z ucha mi trčela bílá vlajka. Vzdala jsem to. Mám pocit, že čtyři roky španělštiny mě nepoznamenaly a doteď netuším, co to byly „guerras caslistas“ a co „querras isabelinas“ a nechápu, jak po mě můžou chtít, abych mluvila o španělských jednočlenných větách, když to neumím pomalu ani v

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-73400062102669834632009-05-29T14:49:00.000+02:002009-05-29T14:50:20.681+02:00

Básničky nijak zvlášť nemusím, nejsem si úplně jistá proč. Možná proto, že ne vždycky jim úplně rozumím. I v téhle je pár věcí, kterým úplně nerozumím, ale je, slovy autora, na smrt krásná a tak na ni vkládám odkaz. Protože si to zaslouží a protože se mi líbila. A taky proto, že by někdo z vás mohl chtít vědět, odkud se vzal Darmoděj…Užaslá, že svět se točí, nevěřící, že zas žije, sňala si v něm

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-59357607885182193772009-05-27T17:23:00.001+02:002009-05-27T17:37:56.348+02:00

…má, momentálně, asi nejoblíbenější věta. Ale stejně si dovolím pana Camuse parafrázovat a říct, že učení se absurdit je naprosto absurdní, žádný štěstí mi nepřináší a ani trošku mě nenaplňuje. Jediný, co mě trošku povznáší je fakt, že se budu mít z gymplu kam upíchnout…Jo, a taky mě povznáší diskuze mých spolužaček o tom, kdo odmaturuje, kdo neodmaturuje, kdo si užívá život a kdo se jen učí a

Barboranoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-62599569709882079412009-05-24T23:15:00.004+02:002009-05-24T23:23:58.439+02:00

Šla jsem tou dlouho cestou vedoucí odnikud do nikam a schovaná sama v sobě jsem do prstů chytala drobné chmýří poletující vzduchem, které se s každým dotekem rozpadalo na kousíčky. Jako když se snažíte zachytit sny…Toho kluka jsem potkala někde mezi ostrou zatáčkou doprava a tím velkým stromem, na který bychom se spolu určitě chodili dívat. Šel proti mně a myslím, že už ani neměl boty. Mezi rty

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-60193902951480737162009-05-24T19:21:00.003+02:002009-05-24T19:26:10.798+02:00

Nejraději bych vždycky napsala aspoň pár řádků o každé přečtené knížce, aspoň kvůli maturitě z češtiny, když už kvůli ničemu jinému. Ale pravda je, že času je málo a některé knížky jsou tak známé, že se zdá, že o nich bylo snad už všechno řečeno.Myslím, že s Nancy Huston je to trošku jinak, protože u nás je jako autorka relativně nová, i když v zahraničí už posbírala několik cen. Pokusím se vám

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-29426808318902239432009-05-19T21:04:00.001+02:002009-05-19T21:08:16.377+02:00

A na vnitřní stranu víček mi kdosi červenou pastelkou napsal „otevři oči“. Jazykem, kterýmu nerozumím…

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-28790456760597050982009-05-16T18:44:00.001+02:002009-05-16T18:46:47.923+02:00

Sice se k němu váže skládání DELE (Diploma del Español como Lengua Extranjera = Diplom ze španělštiny jako cizího jazyka), ale bylo na něm i několik pozitiv. Ta jazyková zkouška dopadla dost neslavně. Aspoň zatím se mi to tak jeví a do konce srpna jevit bude. Pak se dozvím definitivní výsledek, a buď budu s nechápavým úsměvem nevěřícně kroutit hlavou, nebo obrečím peníze, které mě stála přihláška

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-33222875618399311632009-05-13T22:27:00.001+02:002009-06-21T20:04:58.591+02:00

O tom, že mám ráda knížky, nejspíš nemusím nikoho dlouho přesvědčovat. Právě jsem jednu dočetla a chci se o ni „podělit“. Jmenuje se „Přes matný sklo“ a napsala ji Petra Hůlová. Možná byla chyba, že jsem si jako první nepřečetla její prvotinu „Paměti mojí babičce“, za kterou v roce 2003 dostala Literu za objev roku. Hned v prvním odstavci odborné recenze totiž píšou, že za ní „sklo“ docela

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-22998580572903023752009-05-10T22:05:00.001+02:002009-05-10T22:06:54.627+02:00

V balu žije dvacet mruků. Není pravda, že všichni mruci nemají křídla. Kolik žije v balu černých mruků? A) Odpověď nelze jednoznačně určitB) Pět. Samozřejmě, že odpověď a je špatně…...tak přesně tohle mě zítra čeká…

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-46267961601056005172009-05-10T00:03:00.004+02:002009-05-29T22:16:54.038+02:00

Začalo mě bavit psát básničky, “jakožebásničky“. Sice občas nedávají smysl ani mě, ale moje osobní „vylívárna“ zvládne všechno. Jestli to zvládnete vy, je na vás… chci vědětjestliaž mě jednou potkášv oparu špatných včerejškůa ještě horších zítřkůjestli se mě pokusíš zachránitanebo mě prostě spálíšspolu se vzpomínkou na tu holkuco už tenkrát neuměla stisknout ty správný strunya zpívala falešněPro

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-87508521538836876552009-05-04T22:42:00.002+02:002009-05-05T20:30:54.854+02:00

A když už jsem začala mluvit o těch rozepsaných zprávách, mám tu pár drobků, které v mých očích mají jakýs takýs (Mmch, věděli jste, že tohle spojení uznává Akademie věd ČR? Pro mě je to novinka!) potenciál. Chtěla bych vzít škrabku na brambory a sloupat ze sebe přetvářku. A pak jít a podívat se na sebe do zrcadla. Můžeš si sednout vedle mě a chvíli mě poslouchat. A pak mi vysvětlit, co vlastně

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-47166837125683669042009-05-04T22:15:00.003+02:002009-05-04T22:45:54.489+02:00

V rozepsaných zprávách mého mobilu se občas dají najít poklady. Většinou ho totiž využívám, když mě, rozespalou, něco napadne. Je to mnohem jednodušší než rožínat lampu, vstávat z postele, vytahovat psací sešit a hledat tužku. A nic se na tom nezměnilo ani potom, co se psací sešit a tužka, víceméně trvale, zabydleli mezi plyšáky a knížkami na dosah ruky z postele. A protože jsem včera nemohla

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-29713590551132412762009-04-26T21:06:00.006+02:002009-06-19T23:40:51.129+02:00

Opožděně a s věnovánímLehneme si vedle sebe a prázdné místo mezi námi vyplníme tichem. K narozeninám si místo kytek budeme dávat bezduché fráze zabalené do prázdných řečí a nakonec jeden druhýmu umřeme v náruči. Na nelásku. Tak už chápeš moje ne?

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-67926170725179310682009-04-26T16:44:00.000+02:002009-04-26T16:45:07.950+02:00

Znělo to bláznivě, ale stíny vrhané sluncem, se na krátký okamžik posunuly o dva centimetry doprava a pak zase zpátky. A někde nahoře, vysoko ve světě, kde věci mají opravdu tři rozměry, se někdo hlasitě zachechtal a zmáčkl tlačítko „napiš o tom“. A ona začala psát, nejdřív o pohybujícím se Slunci a pak i sama o sobě. Byl to příkaz pravým tlačítkem myši, který jí do mozku poslal dlouhý řetězec

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-80362422043223101822009-04-24T22:47:00.003+02:002009-05-10T22:15:16.396+02:00

hrajem si na vojáky.Protože po válceje každý generál.Ve chvíli našeho umírání, se nám prý před očima promítne celý náš život. Možná by bylo lepší vidět, co by bylo kdyby…Možná, že by se pak snadněji umíralo.Možná,možná ne.

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-13773019611150148522009-04-23T22:56:00.001+02:002009-04-23T23:01:26.024+02:00

To poslední co chci, je změnit tenhle blog ve změť odkazů na YouTube. Ale třem se dneska nevyhnu. Chci začít panem Švankmajerem, protože je to jeden z těch lidí, díky kterým jsem hrdá na to, že jsem Češka. Nebudu vás zahlcovat informacemi o jeho osobě, pokud o ně stojíte, stačí vám Google a pár minut. To co sem chci šoupnout je odkaz na první a druhý díl jeho Zahrady. Dohromady nemají ani dvacet

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-35830360193729321272009-04-19T21:51:00.003+02:002009-04-20T21:25:57.126+02:00

...minipříběh k mýmu dávnýmu obrázku...Tys tady zůstala? Sama?Hm…Proč?…Protože jsi zelená a zůstávají po tobě jen tři tečky?Ty si to pamatuješ? Víš, ono to svým způsobem docela sedí…

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-37326495257288305012009-04-18T23:25:00.004+02:002009-04-19T21:44:23.052+02:00

Myslím, že na podzim budu kandidovat do vysoké politiky. Sice asi nemám tolik zkušeností jako naši páni politici, ale za to, nejspíš jako jediná, budu mít volební program. Bude mít jeden jedinej bod, ale myslím, že by mohl stát za všeobecnou podporu. Budu totiž prosazovat mlčení. Jediným způsobem komunikace budou břidlicový tabulky a křída (šetříme přírodu, alespoň takhle, když nevíme co s tou

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-21296692917384805532009-04-14T21:46:00.004+02:002009-04-19T21:38:14.119+02:00

…a Bára je šťastná jako blecha, že si to s tím topením rozmyslela. Protože 23. srpna s největší pravděpodobností uvidí Radiohead. Prej z takové blízkosti, že na Thoma Yorka i já (v případě potřeby) dohodím rajče. Pokud jste mě někdy viděli s balónem v ruce, pravděpodobně víte, jak blízko to bude muset být… Ráda bych těď řekla něco ve smyslu, že Radiohead poslouchám od jejich prvního alba a že to

Barboranoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-85806215482607971162009-04-09T11:59:00.008+02:002009-04-10T15:45:11.414+02:00

Že byl Franz Kafka geniální nejspíš všichni víte, ale víte taky, že má své vlastní letiště? V Praze?

Barboranoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-75411433492442101792009-04-07T16:52:00.002+02:002009-04-07T17:00:56.197+02:00

Pokud ano, doporučuju vám skvělý film Sašy Gedeona. Pokud máte pocit, že vám to nestačí, odkazuju vás na ten barevnej čtvereček vlevo nahoře tady na stránkách. Pokud ho chcete vidět naživo, máte asi pět minut, jdu skákat do Bečvy...

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-60710985629642542072009-04-06T21:01:00.002+02:002009-04-06T21:04:08.708+02:00

Jsem si vědoma zbytečnosti níže vloženého článku, ale myslím, že svět internetu zažil mnohem větší hlouposti…Letos už jsem viděla berušku (na kterou jsem málem šplápla), mrtvýho čmeláka, několik much, slyšela komára, viděla živýho čmeláka, všimla si jednoho pavouka a málem zašlápla druhýho pavouka (Doufám, že můj vyhýbací taneček nikdo neviděl, ale nemohla jsem se mu ubránit. Každej zabitej

Barboranoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-61141145616244018862009-04-03T21:36:00.002+02:002009-04-03T21:39:06.336+02:00

...přece jen nebudu ovocem do Jogobelly. Až budu velká a budu mít hotový ty „svoje“ umělecký studia, založím si nekuřáckou kavárnu pro intelektuály a budu do ní zvát začínající umělce. Bude se tam číst experimentální poezie a hrát jen alternativní hudba. A taky budu psát pod pseudonymem béčkový romány ve stylu třicátých let a adoptuju si malýho Číňánka. Nebo možná radši malou Číňanku. Budu

Barboranoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5447936055955728417.post-3214164406180238942009-03-30T21:57:00.002+02:002009-04-03T21:39:23.078+02:00

Jsem sobec. Nebo minimálně jedna část mé osobnosti. Těm ostatním to strašně vadí...

Barboranoreply@blogger.com0