pondělí 1. května 2017

Šeří se, smráká se, tma

Pomíjivá krása lužních lesů za špinavými okny rozjetého vlaku
potoky vylité z břehů
pole plné pampelišek.
Rozkvétající řepka
běsnící Bečva
nedopitý sedmikráskový čaj zapomenutý na stolku u televize.
Jízlivé jabloně kvetoucí u cesty
ožívající osamělost zahrádkářských kolonií
sžírající smaragdovost osiřelých stromů.
Zplanělé trnky
zjizvená krajina.
Šeří se nad smrky
smráká se nad šeříky.
Příslibem kapkových dešťů
je tma.
A tma,
ta má,
jemná,
jen má
strach.
A zjemní
co mění
se snění
v prach.

Cestou do Brna, 30. dubna 2017

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za přídání komentáře. :)