neděle 4. prosince 2016

Ty jsi tak hodná...

Našla jsem peněženku. Cizí. V Brně. Sice v ní bylo víc kondomů než peněz (tři ku nule), ale taky snad všechny myslitelné doklady včetně zbrusu nové lítačky po Praze. A chtěla jsem ji vrátit majiteli. Po pár peripetiích (neúspěšně snaze najít majitele na Facebooku a volání na městskou policii, kde byli tak nápomocní, že jsem chvíli přemýšlela, že ji mrsknu pod první zaparkované auto a uteču) se mi nakonec podařilo zjistit, kde kluk studuje, zavolat do školy (v Praze) s prosbou, ať mu dají vědět a předají mu na mě kontakt.
Předali. Volal. Bylo to ještě takový dvacetiletý miminko a než si pro tu peněženku přišel, trvalo mu to několik hodin. Jako dík mi věnoval reprodukci nerozpoznaného originálu na kousku okousaného balicího papíru. Takové hezké gesto.
Jenže nejvíc překvapující na tom pro mě bylo to, jak se na mě odevšad sneslo, jak jsem hodná. Od studijní referentky z univerzity, z pokusů kontaktovat toho kluka na Facebooku, od kolegů v práci.
Jenže já nejsem hodná. Jen se řídím kategorickým imperativem. A nebylo by na škodu, kdyby to v dnešním světě dělali všichni.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za přídání komentáře. :)