sobota 10. září 2016

Křídla motýlí

Byly dvě hodiny ráno. V baru, který přestal neexistovat, seděla lehce nesourodá trojice. Jden upíjel whiskey se zázvorovým pivem, druhý jakýsi koktejl, který podávali v měděném hrníčku a jehož jméno si nezapamatovala. Jen věděla, že jeho součástí je okurka, kterou nesnášel.
Ona srkala sodu.
Oni dva ještě před čtrnácti dny netušili, že něco jako Česká repulika vůbec existuje, natožpak nějaké Brno. Ona v tom městě střídavě trávila poslední čtvrtinu svého života.
Byly dvě hodiny ráno. Bavili se o Harry Potterovi, o (ne)vědomosti Američanů, o tom, jak ji naučí jezdit na snowoardu, až jednou přiletí do Kalifornie. Až. Ne jestli.
Byly dvě hodiny ráno a oni se už několik hodin bez přestávky dokázali bavit s těžkým sarkasmem i lehkou ironií, aniž by se kdokoli urazil, vtipkovat o Twitteru, angličtině a jejích přízvucích. Probrat nic a všechno.
Byly dvě hodiny ráno. Za pár hodin odletí.
Prchavost okamžiku, který rozrezonuje všechny ty důvody, kvůli kterým před pár měsíci tak rázně změnila kurz svého života. Maličkosti.
Mávnutí motýlích křídel, které vám dá sílu zase na chvíli vzlétnout.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za přídání komentáře. :)