úterý 24. listopadu 2015

Spousta emocí a nedostatek citů

„(…) nebudeš ty jedna z těch žen se spoustou emocí a nedostatkem citů? A slyší sama sebe, jak odpovídá: možná, pravděpodobně.“
(Marcela Serrano, Sladká nevděčnice, Host 2015, srt. 104)
Nikdy jsem nedokázala pořádně vyjádřit, proč mám tak ráda literaturu.
Snad proto, že mi zprostředkovává zážitky, které nikdy nedostanu, a zkušenosti, které díky nim nebudu muset prožít.
Občas mě někdo obviní z toho, že jsem paranoidní a hledám v situacích věci, které v nich nejsou.
Odpovídám, že to není pravda. Že mám pocit, že už jsem toho přečetla tolik, že mi to dává oprávnění odhadovat, jak věci dopadnou. Protože už jsem je přece, skrze cizí písmena, jednou prožila.

A to je nejspíš ten důvod.
Občas vás totiž slova člověka, který žije tisíce kilometrů nebo tisíce let daleko a mluví jazykem, který neznáte nebo už možná ani není, zasáhnou více než slova člověka, se kterým sdílíte každodenní radosti a strasti.

Proto ten citát v úvodu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za přídání komentáře. :)