pátek 2. října 2015

Zas do toho praštit


Lepší předpoklady pro to stát se úspěšnou bloggerkou už asi nikdy mít nebudu.
Mám k tomu potřebu číslo jedna, zbrusu nový Mac, po šesti letech se vrhám do nové životní fáze a znovu stěhuju se do velkoměsta.

(neberte mi prosím iluze, vím rozdíl mezi Brnem a větší vesnicí je minimální)

Před chvílí mi o minutu ujel vlak a já cítím potřebu nějak efektivně využít off-line čas, který jsem najednou nechtěně získala.
Užívám si lehkou dávku snobství, protože s tou krásnou, stříbrnou věcí na klíně, obřím kufrem a napěchovanou krosnou si připadám jako právě se přistěhovavší cizinec. Kdyby se daly cizí pohledy přišpendlit nebo vystavit do vitríny, měla bych nejspíš slušnou sbírku.
V obsáhlém svazku klíčů, který posledních čtrnáct dnů tahám všude s sebou, už jsou zase klíče od místa, kde budu nějakou dobu bydlet.
Přede mnou je několik důležitých rozhodnutí, ale ve výsledku zas tak o moc nejde. Do tváře mi svítí slunce a dodává poslední zbytky tepla před definitivním nástupem šmolkově šedých, zadumaných měsíců a vím, že můžu všechno a nic.

Mám ráda podzim, je v něm místo na nové začátky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za přídání komentáře. :)