Zpívat neuměla, to věděla až příliš dobře, nehledě na to, že jí to často a rád připomínal. Jenže dneska měla pocit, že by líp než on zazpívala i halí belí.
Nikdo si toho sice, zdálo se, nevšimnul, ale ona zřetelně cítila tak jistou nejistotu v jeho hlase, že chvíli přemýšlela, že půjde poprosit zvukaře, aby ho úplně ztlumil. Ale neudělala to, protože publikum šílelo stejně jako jindy.
„Rozešel jsem se s Karlou,“ špitl, když jsem jim pomáhala sbalit věci. Pavel zrovna cosi vyřizoval s provozním a museli všechno co nejrychleji posbírat, aby se mohla nachystat další kapela. A tak bylo zase jednou potřeba holky pro všechno alias mě.
„Já vím,“ odpověděla jsem klidně.
„Mluvily jste spolu?“ zamračil se.
„Ne, ale hodinu jsem tě poslouchala. Bylo to slyšet. Nebo vlastně spíš nebylo…“
„Neříkej to zatím Andrejce, potřebuju se s tím nejdřív srovnat sám.“
„Moje dcera není hloupá, myslím, že jí bude divný, kam se Kája poděla.“
„Moje dcera by se to ale mohla dozvědět ode mě, nemyslíš?“
Ok, měla jsem na jazyku, ale asi nebyl na můj cynismus zvědavý.
Andrejka, zatímco jsem já svíjela kabel od mikrofonu, seděla u baru na vysoké židli, cucala zakázanou kolu a hojdala nožkama. Celá šťastná, že se hraje v klubu, kde se nekouří, a ona se zase jednou mohla přijít podívat na tátu.
„Proč to vlastně všechno děláš?“ vytrhl mě najednou z ticha Davidův hlas.
„Protože nemám žádnou hrdost.“
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za přídání komentáře. :)