sobota 23. ledna 2010

Co je fér...

„Už toho mám dost!“ zaječela a první věcí, která jí přišla pod ruku, navztekaně hodila proti zdi. Střepy se s cinkáním rozsypaly po podlaze a káva nechala na obílené zdi rozmazané šmouhy.
„Proč o mě pořád říkají, že jsem hloupá?! To si opravdu myslí, že kdybych byla blbec, dokázala bych vymýšlet tak sofistikované situace? Že by se nejlepší kamarádi potkávali uprostřed stotisícihlavého davu jen proto, že zrovna nemám co dělat? Že bych je zdržovala zapomenutými klíči a nestihnutými autobusy jen proto, že se mi zrovna zachtělo? Jen tak, spontánně? Kdyby věděli, kolik času trávím rafinovaným promýšlením! Jak nespím kvůli těm nejnesmyslnějším detailům!“
„Uklidni se, Náhodo, víš, že to nemá cenu!“ pošeptal jí Osud do ucha, dal jí pusu na čelo a jen tak pro zábavu nechal na chodníku upadnout jistou slečnu, která se o pár let později provdala za jístého mladíka. Když tenkrát spadla, pomohl jí na nohy.
Jeho manželka si zatím natáčela vlasy na konec tužky a s prsty přilepenými ke kalkulačce počítala, kolik kroků bude muset udělat jiná dívka a jak rychle bude muset jít jiný mladík, aby se náhodně setkali u automatu na kafe na londýnském letišti.

3 komentáře:

  1. Tohle jsme si ještě pořádně neujasnila. Je Osud anebo Náhoda. Je už všechno dáno a každá "náhoda" je vlastně předem naplánovaná. Anebo máme nějaký plán života a můžeme ho změnit ... who knows

    M.

    OdpovědětVymazat
  2. Kdyby byl Osud, byli bysme všichni jen nějaké loutky, co nad sebou nemají žádnou moc...a tahle představa se mi ani trochu nelíbí. Fandím Náhodě, ale pravdou asi je, že ani jeden z nich není fér :(

    OdpovědětVymazat
  3. Je zajímavé, kam se tahle "diskuse" obrátila, původně mělo jít o něco jako polemiku s větou, že "Náhoda je blbec!". Ale jsem za její směr ráda... Osobně si myslím, že je úplně jedno, jak to ve skutečnosti je, za předpokladu, že pravdu nezjistíme. Kdyby byl Osud a my na něj nevěřili, je nejspíš naším osudem na něj nevěřit a nic se tím nezmění. Stejně tak by mohla být osudem i víra v Náhodu.
    Pokud "vládne" Náhoda a usměrňuje náš život detaily a dál se o nás nestará, je to asi přece jen tak nějak, pocitově, spravedlivější. Ale myslím, že se to od Osudu zas tak moc neliší.
    Já asi věřím v Chaos. Nebo nevím, jak jedním slovem líp nazvat víru ve větu, že „Každý svého štěstí strůjce.“. Řekla bych, že Náhodu i Osud si vymyslel člověk jako alibi pro svou pasivitu.
    I když si zároveň myslím, že budoucnost je něco jako napsaná, ale ten příběh se mění s každým naším rozhodnutím. Ale tohle už jsem se pospat pokoušela…

    OdpovědětVymazat

Děkuji za přídání komentáře. :)